CHtěl bych být velitel všech pytlíků , tak to se musím dát k četníkům , v jedný ruce plácačku , a v druhý vysílačku . Začnu tím že zakážu chlast , přeji Vám upřímnou soustrast , běda tomu kdo bude spát ,okamžitě snižuju plat . Až někdo něco ukradne , ať třeba zboží podřadné , tak ho vsadím do věznice , a s ním i jeho komplice. R Dejte mi frčku,a se mě bojí , flintu či pušku nebo obojí ,služební auto ,abych mohl jezdit , sem a tam a tam a sem. Ten kdo si vezme úplatek , tak toho pošlu nazpátek , ať si prosí naříká , najdu jinýho pytlíka. Žádný drogy,žádnej sex , žádná hudba ani KEKS, každýho čeká očista , pokud chce být policista .
Černé oči
Nic mi nevadí,
tak jako tvůj pláč,
a jinak dá se říct,
že pevný nervy máš.
A černý oči máš,
v barvě ukrytý,
a takhle jsou tvý
čistý slzy dobře ukrytý.
Jinak chodíš dnes,
to pro kluky je trest,
a co když potom
začne padat silný déšť?
A stále podléháš,
módě extrému,
a co ti jenom déšť
natropí problémů
Krásný černý oči máš,
ale jenom, když se usmíváš,
když pak začneš svou,
tvý tváře černý jsou,
nebo když padá déšť.
Nic mi nevadí,
tak jako tvůj pláč,
a jinak dá se říct,
že pevný nervy máš.
Jinak chodíš dnes,
to pro kluky je trest,
a co když potom
začne padat silný déšť?
Krásný černý oči máš,
ale jenom, když se usmíváš,
když pak začneš svou,
tvý tváře černý jsou,
nebo když padá déšť.
Krásný černý oči máš,
ale jenom, když se usmíváš,
když pak začneš svou,
tvý tváře černý jsou,
nebo když padá déšť.
Krásný černý oči máš,
ale jenom, když se usmíváš,
když pak začneš svou,
tvý tváře černý jsou,
nebo když padá déšť.
Človíček
Skoro celej tejden, trávim doma sám,
to když se večer sejdem, dáme řeč a kouř.
Skoro celej tejden, trávim doma sám,
to když se večer sejdem, dáme řeč a kouř.
Venku padá sníh, lesk vidím v očích tvých,
to když se do nich dívám, za to může kouř.
Odešla mi ráno, dvakrát taková,
a nikde není psáno, jak se zachová.
Možná bude tenká, a možná jako sud,
i když to bude holka, a nebo príma kluk.
Žádnej se mi nediví, že jsem dneska opilý,
narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává, že tak děsně nasávám,
unavená spíš.
Tak na našem hřišti, křičí malí svišti,
a mezi nima kouká, něco si snad brouká.
A když máma volá, málo kdo odolá,
jak to krásně voní, za to může kouř.
Žádnej se mi nediví, že jsem dneska opilý,
narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává, že tak děsně nasávám,
unavená spíš.
Žádnej se mi nediví, že jsem dneska opilý,
narodil se človíček.
A nikdo mi nenadává, že tak děsně nasávám,
unavená spíš.
Nikdy nebudem
Nikdy nebudem lhát,
nikdy nebudem pomlouvat,
nikdy nebudem závidět,
nebudem nikdy nadávat na tenhle svět.
Nikdy nebudem opisovat úkoly,
nikdy nebudem pozdě chodit do školy,
nikdy nebudem falešně hrát,
nebudem nikdy žádné pitomosti slibovat.
Aaa aa a, to nikdy nebudem,
aaa aa a, nebudem takoví,
aaa aa a, to nikdy nebudem,
nebudem takoví, tůdle nůdle makový.
Aaa aa a, to nikdy nebudem,
aaa aa a, nebudem takoví,
aaa aa a, to nikdy nebudem,
nebudem takoví, tůdle nůdle makový.
Nikdy nebudem v práci spát,
nikdy nebudem v koutě stát,
nikdy nebudem proklínat,
nebudem nikdy jinou holku milovat.
4x
Aaa aa a, to nikdy nebudem,
aaa aa a, nebudem takoví,
aaa aa a, to nikdy nebudem,
nebudem takoví, tůdle nůdle makový.
Vzpomínky
Voda je chladná a venku hic a ty se trápíš že
nemůžeš jít ven jako spousta jiných žen já tě
mám vážně rád……
Můžeš třeba křičet celou noc,můžeš mě
mlátit, ale když pak řeknu dost hranice překročí
tvá zlost
Či jsou ty vzpomínky až k ránu mý tvý já chci
zapomenout.
Čím víc si s tím hlavu lámu někdy až
k ránu…..vzpomínám
Maloval a řek ani o fous jsem se nesplet já to
chápu
Ve vzpomínkách zas tápu
Já tě mám vážně rád…….
Čím víc………
Bazén
S dřevěnou hůlčičkou,tou známou uličkou
To čeká na každýho z nás
Někdo je čipernej jinej zas na obtíž
A protivnej tak hrozně protivnej
R
Ráno skočí do bazénu i když je mu šedesát
Potom svojí věrnou ženu pohladí
Choděj spolu na procházky,kde je nikdo neruší
Čepicí si řídký vlásky přikrejou
Až jednou seberou řidičák za stáří
Měl by ses tomu začít smát
Až budeš rohlíky namáčet do mlíka
Něco pod sebe a potom do nebe.
R
Proč po velký lásce touží,
věrná nebo nevěrná,
ať se muž, zítra či dnes, usouží,
stejně jen pár věcí má.
R:
Zdá se vážně zelenou,
dneska tak tady trochu mají,
úřady se s tím netají,
může kam chce jít.
Zelenou,
ať si doma chce jak chce pění,
byt zůstane muž se změní,
zatím může kam chce jít.
Nač ty nervy, nač se soužit,
možná jiná, domov dá
a tak zbejva než jen víc toužit
oni ubytovny maj.
2xR:
Zdá se vážně zelenou,
dneska tak tady trochu mají,
úřady se s tím netají,
může kam chce jít.
Zelenou,
ať si doma chce jak chce pění,
byt zůstane muž se změní,
zatím může kam chce jít.
Proč ti na tom tolik záleží
kam jdou, takhle vyháklí,
až se vrátíš tak je uslyšíš, že jsou
jako houby nasáklí,
rychlý dech, žádnej spěch,
jenom sípání.
To když jdeš, ulicí, je slyšet zpívání.
Proč jsi celá jako na trní, když jdou
do okna ti mávají.
V kočárkárně to máš napsaný,
že nejsi slečna, ale už mladá paní,
čas je tvůj, nepřítel, hodiny tikají.
To když jdeš, ulicí, děti ti vykají.
R:
Už se jen smutně ohlížíš,
útěk se ti nezdaří.
Doma je práce víc než dost,
nikdo jinej nevaří.
Už se jen smutně ohlížíš,
každej novou slečnu má.
Proč ti na tom tolik záleží
kam jdou, takhle vyháklí,
až se vrátíš tak je uslyšíš, že jsou
jako houby nasáklí,
rychlý dech, žádnej spěch,
jenom sípání.
To když jdeš, ulicí, je slyšet zpívání.
R:
Už se jen smutně ohlížíš,
útěk se ti nezdaří.
Doma je práce víc než dost,
nikdo jinej nevaří.
Už se jen smutně ohlížíš,
každej novou slečnu má.
Poslední
Jediné co po mně, na světě zbyde,
svázaný zpěvníček a podobní lidé,
děti se poškádlí pro nicotnou věc,
ponožky, čepice a ptačí klec.
Za zmínku stojí, ručně psaný noty,
ty prosím nepalte, jsou tam i boty,
je tam pár svetrů, kalhoty svý,
hoďte to do kotle a bude klid.
Až budou mě pomlouvat, šířit divný věci,
nikdo není svatej, řekněte přeci.
Až budou počítat, všechny mé ženy,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí.
Doufám že ve stáří, nebudu mít plíny,
jestli mám prdět, tak rovnou do hlíny,
proto se nechci, proměnit v popel,
chci bednu s víkem, to bude můj hotel.
Až budou mě pomlouvat, šířit divný věci,
nikdo není svatej, no řekněte přeci.
Až budou počítat, všechny mé ženy,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí.
Dost už všech řečí, velký je nebe,
vždyť ani nevím, jak se tam jede,
doufám že přeci, tam svou lásku najdu,
nerad bych stavil, sám pro sebe chajdu.
Až budou mě pomlouvat, šířit divný věci,
nikdo není svatej, řekněte přeci.
Až budou počítat, všechny mé ženy,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí.
Až budou mě pomlouvat, šířit divný věci,
nikdo není svatej, no řekněte přeci.
Až budou počítat, všechny mé ženy,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí,
bylo jich málo, těch pár je pod zemí.
Noc
Od večera do rána,
byla u mne jedna dáma.
Jedna z mnoha pěkných ženských,
v pěkných šatech společenských
a já jsem nechtěl lhát.
Hudba hrála, víno teklo,
pak začalo to pravý peklo.
Mě kapky potu tekly z čela
a ona radost z toho měla
a já jsem nechtěl lhát.
Pár pěkných chvil,
pár skvělých poznámek
a já jsem zjistil, co je zač.
Já se nedivil,
že to šlo bez hádek,
a tak mi zbyl po ní jen pláč.
Od večera do rána,
byla u mne jedna dáma.
Jedna z mnoha pěkných ženských,
v pěkných šatech společenských
a já jsem nechtěl lhát.
Pár pěkných chvil,
pár skvělých poznámek
a já jsem zjistil, co je zač.
Já se nedivil,
že to šlo bez hádek,
a tak mi zbyl po ní jen pláč.
Zlomenej prst
Poslouchej lásko, jenom chvíli mi věnuj.
Neříkej týci hlavně prosim nejmenuj.
Malý velký střední muž, radostně smýval i tvou růž.
Přiznávám žárlím, přiznávám žárlím,
mohlo by bejt ještě hůř.
Poslouchej lásko, káva už šla co si dáš.
Možná že půjdeš ani mi nezamáváš.
Ztratil jsem jen správný směr, to když jsem za tebou jel,
může být hůř, může být hůř,
ale to jsem nevěděl.
Můžu si zlomit jeden prst,
ten co jsem vždycky strkal skrz.
Nikdy více, plná lžíce i poloprázdná hrst.
Doktoři zakážou mi chlast,
až přijdu o svůj krásný hlas.
Receptůry, horské tůry, sólo tuhá mast.
Poslouchej lásko, káva už šla co si dáš.
Možná že půjdeš ani mi nezamáváš.
Ztratil jsem jen správný směr, to když jsem za tebou jel,
může být hůř, může být hůř,
ale to jsem nevěděl.
Můžu si zlomit jeden prst,
ten co jsem vždycky strkal skrz.
Nikdy více, plná lžíce jen poloprázdná hrst.
Doktoři zakážou mi chlast,
až přijdu o svůj krásný hlas.
Receptůry, horské tůry, sólo tuhá mast.
Můžu si zlomit jeden prst,
ten co jsem vždycky strkal skrz.
Nikdy více, plná lžíce, jen poloprázdná hrst.
Doktoři zakážou mi chlast,
až přijdu o svůj kozí hlas.
Receptůry, horské tůry, sólo tuhá mast.
